Dokumentace Železné lávky
- Fotografie jsou převzaty z knih:
- Zmizelá Praha 5. - Zdeněk Wirth
- Zmizelá Praha - dodatky I. - Kateřina Bečková
- katalogu výstavy: Fotografie z knihkupectví Zikmunda Reacha 1865-1935 - Věra Berková
- www stránek: http://www.libri.cz/databaze/mosty/index.php
První řetězový most v Praze byl vystavěn v letech 1839-1841 a nazýval se Most císaře Františka I. fotografie" /> Dnes místo něj stojí kamenný Most Legií (postaven v letech 1898-1901).
Jako druhý řetězový most byl vystavěn v letech 1865-1868 Most císaře Františka Josefa I., avšak více se užíval lidovější název po jeho manželce - Eliščin most. Pro veřejnou dopravu byl uzavřen v roce 1941
a jeho demontáž skončila v roce 1947. Nový, Švermův (dnes Štefánikův) most byl stavěn od roku 1949 do roku 1951.
Třetího řetezového mostu téže kategorie se Praha dočkala na Klárově. Byl pojmenován po korunním princi - Rudolfova lávka. Dnes je označován jako Řetězová lávka nebo daleko častěji jako Železná lávka. Malým důkazem označení může být, že stával v ose dnešní ulice U Železné lávky mezi Klárovem na levém břehu a tehdejším tzv. Rejdištěm (Tummelplatz) na pravém břehu. Byla to tedy třetí konstrukce visutá, řetězová, která uzavírala více než stoleté období (1803-1941) úspěchů i starostí pražských mostařů s konstrukcemi tohoto druhu. Prakticky současná stavba Železné lávky a Eliščina mostu způsobila, že měly mnoho společného.
Železná lávka z roku 1869
Akciové družstvo pro stavbu lávky vzniklo 17.12.1866, tedy již v době začátků stavby pilířů (Eliščina) mostu císaře Františka Josefa I. Předsedou družstva byl opět starosta Prahy, tentokrát již Dr. Karel Leopold Klaudy. Projekt Železné lávky vypracoval a její samotnou stavbu vedl inženýr Karel rytíř Veselý (Wessely) podle návodu inženýrů Ordishe a Lefeuvra, které zastupoval zároveň na stavbě Eliščina mostu. Stavbu mostu i lávky provedla táž firma stavitele Františka Schôna a železné konstrukce dodala táž mostárna Ruston a spol. z Prahy v letech 1868-69.
Železná lávka od nábřeží Rudolfova na Klárov. (Fot. kolem 1880.)
Polohu lávky připomíná dnes už jenom ulice U Železné lávky na malostranském břehu. Polohu levobřežního pilíře lávky dosud naznačuje zděný výstupek v břehovém zpevnění i s hrázděným domkem (naší klubovnou) u vyústění této ulice k Vltavě. Dále v této ulici dosud stojící krajní dům alespoň nepřímo připomíná Železnou lávku tím, že si jej postavil stavitel lávky František Schôn. Číslo domu č.p. III.-127 bylo dokonce původně číslem starého domku, který musel být zbořen, aby se získalo místo pro stavbu levobřežního pilíře lávky. Proto je popisné číslo tohoto nárožního domu o několik stovek nižší než čísla ostatních domů této ulice.
Na straně staroměstské byla v době stavby lávky obecní poustka (skládka) a naprosto neupravené pobřeží, které muselo být pro vybudování přístupu k lávce zcela přestavěno. Ještě radikálnější změny na nynějším Alšově nábřeží však vznikly v roce 1878 stavbou nábřežní zdi.
Stavba byla zahájena 1. 7. 1868 a v podstatě dokončena za necelých 17 měsíců. Železná lávka byla uprostřed Vltavy podpírána jediným 17ti metrovým litinovým pilířem a zavěšena na řetězech, které stejně jako železo sousedního Eliščina mostu pocházely z anglického Shefieldu. Snad se dá s mírnou nadsázkou i říci, že se stavba lávky tak trochu svezla se stavbou mostu. Lávku postavila firma Ruston a spol., byla 192 m dlouhá a 3 m široká. Ve dnech 22.11. až 25.11.1869 byla nová pěší lávka zkušebně zatížena.
Dne 28.11.1869 byla Železná lávka odevzdána chodcům do veřejného užívání, bezpochyby bez zvláštních oslav. Osvědčila se velmi dobře, oceňovala se zejména v zimní době, za povodní a odchodu ledů na Vltavě, kdy předtím často býval vyřazen dosavadní přívoz, v těchto místech od pradávna provozovaný. Všeobecně se však očekávalo, že nebude dlouho možno odkládat výstavbu nového mostu i pro dopravu vozovou. Proto se tehdejší rada Královského hlavního města Prahy v říjnu 1903 usnesla, aby stavba takového mostu byla připravena na dobu co nejbližší. Skutečně také již v letech 1904 a 1905 přinesla soutěž velmi zdařilé projekty, ale dřívější výstavba vzdálenějšího mostu u asanované oblasti bývalé židovské čtvrti, tj. mostu Svatopluka Čecha, odsunula stavbu mostu u Železné lávky až na léta 1911 až 1914. A tak mohla být tato lávka dána do výslužby až v březnu 1914.
Železná lávka a Mánesův most. Neobvyklé a jen krátkodobé sousedství Železné lávky (postavena 1868) s nově vybudovaným mostem v roce 1914.
Tedy i tento třetí a poslední visutý most v Praze musel vydržet poměrně dlouho, více než 44 let, a to na rozdíl od druhých visutých mostů bez větších rekonstrukcí a obzvláštních problémů.
