Domek výběrčího mostného

Na malostranském Kosárkově nábřeží, pojmenovaném k poctě význačného českého malíře Adolfa Kosárka (1830-1859), stojí nad říční navigací v blízkosti Mánesova mostu přízemní hrázděný domek. Pro jeho nenápadnost se o něm nezmiňuje snad žádný tištěný pražský průvodce, o těch z masa a kostí ani nemluvě. A přece svou více než stotřicetiletou existencí připomíná jednu ze zajímavých kapitol pražské historie - vybírání mostného.

Železná (nebo také Rudolfova, Řetězová) lávka byla uvedena do provozu krátce před svým úplným dokončením, 28. listopadu 1869. Akciová společnost získala od města právo vybírat po dobu šedesáti let na lávce mýtné. To inkasoval určený zřízenec na malostranském břehu právě v nízkém hrázděném domku, který se zachoval dodnes. Podobu lávky nám dnes připomínají pouze dobové fotografie a na její někdejší existenci upomíná ulice U Železné lávky na malostranském břehu, v jejíž ose lávka vedla. Ta ztratila funkci, když byl v březnu roku 1914 uveden do provozu nově postavený Mánesův most, a byla rozebrána a snesena, jen základ pilíře ještě nějaký čas čněl z proudu Vltavy. Nový most je veden ve stejném směru, je pouze situován o několik metrů jižněji.

Výběrčím Pražané říkali "lumíři" nebo také "datlové". První pojmenování bylo odvozeno od toho, že na mostě Palackého byla výběrčí budka při Myslbekově sousoší Lumír a Píseň; "datlové" se říkalo výběrčím proto, že "klofali" z misky drobné mince. Výběrčí byli vděčným terčem pro žerty různého druhu, vtipné i méně vtipné. Větší skupiny dospívající mládeže chodily okolo budky takzvaným husím pochodem s tím, že poslední zaplatí hromadně za všechny. Výběrčí je poctivě odpočítával, ale nakonec se ukázalo, že na nějaké případné chybě vůbec nezáleží. Ten poslední v řadě se dlouho šacoval, aby posléze sdělil, že přes most dnes z důvodu nesolventnosti nepůjde a ty, co šli před ním, vůbec nezná. Poněkud drsněji žertovali s výběrčími dělníci, kteří ráno přecházeli most za prací. Minci nejprve nahřáli ve své fajfce a rukou v rukavici položili na misku. Jejich výbuch veselí doprovázelo úpění výběrčího, který si o horkou minci popálil prsty. Když se následně rozčiloval, dostalo se mu navíc ponaučení, že žádný předpis nenařizuje, zda se má platit krejcarem teplým, či studeným. I tehdy však platily výjimky a nemuseli platit všichni. Vojáci a členové pražského policejního sboru měli přechod pražských mostů zdarma, ovšem pouze když měli na sobě uniformu.